Vzpomínky na Otu Hovjackého - 1983

Je úterý 1. února dopoledne roku 2011. Nacházím se v práci, konkrétně v kotelně a cosi řežu přímočarkou. Najednou zvoní mobil. Na druhém konci se ozývá starý přítel Mirek Topinka se slovy: „Fanku, mám špatnou zprávu. Zemřel Ota Hovjacký.“ V první chvíli nevěřícně polknu a zcela zaskočen se ptám Mirase, zda to není omyl či špatný vtip. Ne, bohužel není! Je to krutá realita, které odmítám věřit. Do telefonu se dále hloupě vyptávám na bližší okolnosti a zároveň matně vnímám odpovědi. V hlavě mi startuje derniéra vzpomínek na člověka, jehož jsem léta dobře znal. Ota, kamarád, co měl ameriky tolik rád. Odešel, už tady není. Svíčka náhle přestává pálit, motor zhasl. Dodge Charger 74 se zastavil!

Ukončil jsem hovor. Zbytek dne v práci nestál za nic. Vpodvečer se vracím domů. Ze schránky u vrat automaticky vybírám letáky a nahmatávám velkou obálku s novým číslem časopisu „Chrom a plameny“. V duchu si říkám-první trocha radosti dnešního dne. V obýváku u stolku pod lampičkou netrpělivě trhám obal. Obvyklý rituál-přičichám vůni tiskařských barev. Uspokojen s pohmatem jeho novosti i vizuálním vzhledem, začínám v něm listovat. Dnes výjimečně od konce. V hlavě stále Ota… Jak se tak proplétám stránkami, na jedné z nich vpravo dole vidím malou fotku z předávání cen na 2. srazu ostravsko-slezských Mustangů. Zaostřím zrak, nasadím optiku a spatřím malého-velkého muže Otu Hovjackého, stojícího na nejvyšším místě bedny. Kousek opodál je obrázek jeho modré „Dočky“ s velkou kapotou, na níž vpředu vévodí chromovaný kruhový znak s velkým písmenem H. Ta náhoda, která za nic neručí, mi právě milostivě umožňuje se s ním dnes setkat. Mám hned lepší pocit, který vzápětí odeznívá, a moje nostalgické myšlenky pozbývají na barvách.

Černobílý svět, černá Ostrava. Jarku Nohavico, kde se opozdil Tvůj Anděl, když měl chvíli stát při Otakarovi? Otázky a odpovědi na vibrace lidského žití se jeví mnohdy jako složité.

Vybavují se mi vzpomínky na první vzájemné setkání fandů z řad majitelů a přátel amerik v ČSSR, které se uskutečnilo v autokempu „Beskydy“ Pržno, okr. Frýdek – Místek ve dnech 3.-5.6.1983. Tehdy se poprvé u nás sjelo 17 US automobilů na jednu louku. Místo konání, spojený servis, ubytování v přívěsech pro všechny zúčastněné tenkrát zajišťoval právě Ota Hovjacký s kolektivem.
Nikdy nezapomenu na tu atmosféru společného setkání majitelů a příznivců amerik večer u táboráku, vzájemného seznamování se, výměnu zkušeností s opravami a provozováním. Až do rána se opékaly buřty, přičemž přítomné obveseloval Otův kámoš Milan Kanálik nekonečnou řadou vtipů. Zde se začala utvářet myšlenka pravidelného pořádání srazů amerických vozidel vyskytujících se na našem území. Cítím, že plameny tehdejšího ohně, nadšení pro věc, rozrostlé počty amerik a Otu Hovjackého nacházím, listujíce dnes prvním letošním „chromem“.
V uplynulých letech jsme se s Otou vídali čas od času na srazech v Brně a veteránech ve Slavkově. Poslední setkání proběhlo na podzimní Motortechně v Brně na výstavišti. Řekl jsem mu: „Oto, přijeď se podívat ke mně na model uhelné šachty!“ Slíbil mi to. Tak jsem ho čekal.
Zavírám časopis. Jdu do skříně a po chvíli hledání mám v ruce „Adresář skalních fandů z řad majitelů amerik v Československu, vydaný na počest našeho 1. vzájemného setkání z června 1983“. Tři sešité a zažloutlé stránky staré 28 let. Byly tajně vyhotoveny v počtu 41 výtisků na lihovém stroji Astra v rozmnožovně budovy, kde pracuji dodnes. Hned pod úvodní hlavičku jsem tehdy umístil: P.S. Bylo to fajn. Takže dík a Ahoj všem zúčastněným zvláště p. Otovi Hovjackému. Na shledanou – vždy první červnovou neděli v roce jak navrhl Fanda Ovesný. Dispozice obdržíte včas.

V adresáři k pořadovému č. 1 jsem tehdy přiřadil jméno: Otakar Hovjacký, 1955, s adresou v Bašce. Ukládám adresář zpět na místo. Myslím na Otu. Jsou to hezké vzpomínky. Nejen moje, ale celé té naší americké kumpačky.

Franta Šnóbl - Mustang 69 (1980 – 2011)

Datum: 17.3.2007, místo: Ponětovice, Brno - venkov, Ota Hovjacký právě kupuje Chrysler Windsor 1961 od Pavla Strnada.